Rozhodli jsme se. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí máme jen jednu alternativní školu, kam bychom navíc museli každý den E. vozit (což by znamenalo cca 30 km za den), bude E. v domácím vzdělávání. Je nejstarší a "tak trochu" pokusný králík. Zvládne to? Zvládneme to my, dospělí? Půjde nám to společně? Zvládneme upravit denní program tak, aby vše klapalo podle našich představ?
U toho posledního si můžu rovnou odpovědět - časem určitě ano, ze začátku určitě ne. Představy jsou jedna věc, skutečnost druhá. Několik dnů máme další přírůstek do rodiny, čtvrtou dceru, o které zatím nemáme moc ponětí, jaká bude. Bude spát? Bude vyžadovat hodně pozornosti? Bude to tiché, nebo uřvané dítě? Do září sice ještě pořád daleko, ale tohle je obrovská neznámá, která rozhodně ovlivní celý chod DŠ.
Zatím se "připravujeme" na začátek DŠ - E. čeká na konci ledna zápis do školy, přičemž jsme zvolili školu v Březové na Uherskohradišťsku jakožto školu kmenovou. Máme to tam sice 220 kilometrů, ale vzhledem k tomu, že tam budeme jezdit tak dvakrát, třikrát do roka, není to tak strašné. A navíc se to dá brát jako jeden z výletů, který budeme s E. podnikat.
Čeká nás dovybavení pokoje - E. dostane vlastní pracovní stůl, i když dost předpokládám, že stejně většinu věcí, na nichž bude pracovat, bude dělat v obýváku, aby se s námi mohla radit. Vybavujeme postupně knihovnu (to by člověk nevěřil, kolik nádherných knížek existuje), doplňujeme nejrůznější pomůcky - o tom všem bych tu chtěla postupně psát, hlavně pro inspiraci ostatním.
E. zatím dělá obrovské pokroky ve čtení, R. v psaní, S. v mluvení (trochu válčí s C/Č, S/Š, Z/Ž), začala už v některých slovech říkat R, výrazně dříve než starší holky. Sžíváme se s přírůstkem (S2.) a učíme se další a další věci, které se zrovna naskytnou...
Žádné komentáře:
Okomentovat