Ten pocit, že to děláte... správně

Nebo možná ne správně, ale ten moment, kdy se projeví ta vaše vlastní cesta životem tak, jak si ji představujete a jak ji chcete žít.

Sa měla svátek. A dostala knížku Rok v zahradě. Krásná barevná knížka, která mě zaujala na první pohled.

A od E se ozvalo:  "To není fér, my k svátku nedostáváme knížky, ale jenom hračky!"

Vím, že je to nejspíš jen dočasné, ale ten pocit... Ten pocit, že směr, kterým chcete svoje děti vést, se daří... Ten je prostě k nezaplacení. :)

Matka - cholerik II

Takřka přesně před dvěma lety jsem napsala příspěvek Matka - cholerik. 

Myslím, že jsem v té době zdaleka netušila, co všechno nás může potkat a jak náročná některá období budou. 

Jsou dny, kdy se z "pouhého" cholerika stává lítá saň.

A už jsou ve škole dvě...

R: "Víte, jak může mít stonožka 100 nohou?"
E: "Ne."
R: "Na každý straně padesát!"

Je tu další září a s ním i další nástup do školního systému - R. se dočkala a začal jí první školní rok. Letos jsme kvůli problémům s autem nezvládli zahájení školního roku v naší kmenové škole, tak jsem si malovala, jak uděláme holkám pěkné zahájení doma. Že spolu upečeme muffiny, vyrazíme do knihovny, případně stihneme i cukrárnu...

Slovní hodnocení (1. ročník)

Slíbila jsem, že sem dám znění slovního hodnocení, které jsme sepsali pro naši nejstarší, která teď ukončila první třídu. Tady tedy je: 

Milá E,

máš za sebou první rok na základní škole a je tu čas na první shrnutí toho, co ses v tomhle školním roce naučila.

Přezkoušení

Máme za sebou dvě přezkoušení. První v Březové, které vedlo k tomu, že jsme se rozhodli pro změnu školy - důvodů za tím bylo více, především ale problémy v komunikaci se školou, kde se zřejmě projevil i velký nárůst počtů domškoláků v Březové. Každopádně jsme ještě během ledna řešili přestup E do jiné školy, což se povedlo. Ve stejné škole je zapsaná i R a počítáme s tím, že tam bude i Sa, pokud bude ve škole volno. :)

"A jak to u vás prakticky probíhá?"

Tuhle otázku dostávám docela často - obzvlášť poté, co zmíním, že oba pracujeme. Tak tedy, jak to u nás probíhá? 

Předně máme výhodu v tom, že oba děláme většinou z domova. A druhá věc je, že máme péči o děti rozdělenou. Já v pondělí a v úterý, muž ve středu a ve čtvrtek, já pak od pátku do neděle. A další týden opačně. Péče spočívá v zaopatření dětí, starosti o domácnost a vše kolem, takže ten, kdo má službu, zajišťuje vše od snídaně až po večerní ukládání. Na tenhle systém jsme najeli před více než třemi lety a funguje nám dobře.

Jaro je tady!

A s ním i všemožné zahradní a zahradnické práce. Ty potkaly i holky, protože se o ně samy přihlásily - a koneckonců, když chtějí úrodu, je z mého hlediska jen dobře, pokud se o ni samy přičiní.

 Letošní jarní sázení zahrnovalo i petrklíče, krokusy a narcisy.

A kdy máš čas si číst?

Za posledních pár týdnů jsem byla několikrát dotazována, kde beru čas na čtení, když mám čtyři děti. A taky jak to děláme, že naše děti čtou.

Jen tak si zalézt a číst si (R a Čtyřlístek)

Vánoční

Další Vánoce za námi - tentokrát už Vánoce domškolácké. :) A taky dvoje dětské a jedny dospělácké narozeniny, protože v prosinci je u nás, co se oslav týká, opravdu živo. Obecně u nás byl prosinec letos plný událostí a zážitků...

Letošní prosincová narozeninová a vánoční knižní nadílka.

Hodina (kuřecí) anatomie

Pozor! Tento příspěvek obsahuje záběry, které by mohly být pro nemasožravce drastické! Nedávno ve skupině Domácí a komunitní vzdělávání na Facebooku proběhla debata na téma, jak sdělit šestiletému dítěti, že maso je ze zvířat. Byla poskytnuta nejrůznější vysvětlení. Popravdě, já se zeptala, jak se někomu povedlo šestiletému dítěti utajit, že maso je ze zvířat. :)

"Však E. už je dost, kam půjde do školy?"

Všechno to obvykle začíná velmi nevinně: "Kolik je E? Šest? Tak to už půjde do školy, že?"

Ano, přiznávám, nejjednodušší by bylo odpovědět prostě: "Jo, půjde," ale tak to většinou nedopadne, protože moje celá odpověď obvykle bývá "Ano a ne, věk má, ale budeme ji vzdělávat doma". Chvilka napětí, občas překvapený nádech a začnou se hrnout otázky.

Kapesné

Tak už i u nás na to došlo: kapesné. 

E. začala v únoru chodit do hudebky na flétnu a zpěv, což znamená dvě hodiny každé pondělí brzy odpoledne mimo domov. A zahrnuje to i skutečnost, že potřebuje svačinu. Nejdřív jsme nosili svačinu z domova, ale pak jsme si řekli, že je to vlastně nejvhodnější možná doba pro zavedení kapesného. Z toho si E. platí svačinu, případně cestu autobusem, pokud zrovna nejedeme autem (cesty autobusem jsou totiž takřka výhradně na E. přání).

"Mami, chceš vajíčka?"

"Mami, chceš vajíčka?"
"Jo!"
"Tak jo!"

A zmizela.

"A co že nejsi ve škole?"

úřednice: A kolik je ti let?
E.: Šest!
ú: Tak to už půjdeš do školy, že? A už jsi byla u zápisu?
E: Byla!
ú: A kde?
E: V Březové!
ú: *pátrá v paměti, kde je tu Březová* To je někde u Jihlavy?
E: Ne, na konci světa, na hranicích se Slovenskem!
ú: Tak daleko?
E: Já se totiž budu vzdělávat doma!
ú: *pohled typu ???* Vážně? *nevěřící pohled mým směrem*

Zápis v Březové

Tak. První 220kilometrový výlet do Březové je za námi, resp. za mužem a E. Vyrazili dnes na zápis, i když jsme vlastně nikam nemuseli, ale nechtěli jsme o to E. připravit. Takže ráno vstali, sbalili se a vyrazili směr hranice se Slovenskem.

Prošli si školu, podívali se na to, jak to vlastně v Březové vypadá a funguje. Škola je prý úžasná, E. se nechtělo zpátky domů, jak se jí tam líbilo. Pan ředitel muže s E. velmi mile přijal, chvíli si povídali o tom, co nás vlastně k DV přivedlo, následně muž dostal papíry o přijetí do školy a o povolení individuálního vzdělávání - a mohli vyrazit na cestu zpátky domů. 

Takže máme první dceru v DV. A jsme na to všechno opravdu zvědaví. :)

Bude to DŠ

Rozhodli jsme se. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí máme jen jednu alternativní školu, kam bychom navíc museli každý den E. vozit (což by znamenalo cca 30 km za den), bude E. v domácím vzdělávání. Je nejstarší a "tak trochu" pokusný králík. Zvládne to? Zvládneme to my, dospělí? Půjde nám to společně? Zvládneme upravit denní program tak, aby vše klapalo podle našich představ?

Matka - cholerik

Jak se slučuje cholerická povaha s domácím vzděláváním? Je to jedna z nejčastějších otázek, které kladu nejen já sama sobě, ale asi i nejčastější otázka, kterou dostávám od ostatních. Většina mých známých a kamarádů si nedovede představit, že zrovna my budeme učit doma. Důvodem těchto otázek je především moje cholerická povaha, navíc ne zrovna dvakrát "maminkovská". A já se nedivím.

My dva dospělí a náš přístup k DŠ

Oba pracujeme. Oba pracujeme v drtivé většině z domova. Oba máme práci, která nám umožňuje věnovat se dětem víc, než je v rodinách, kde pracují oba rodiče, běžné. To je naše obrovská výhoda, která nám hodně uvolňuje ruce a přináší řadu možností.

Proč tenhle blog?

Ta jednoduchá odpověď zní: Protože jsme na cestě k rozhodnutí o tom, jestli naše děti (nebo aktuálně nejstarší dcera) budou vzdělávány v domácí škole - nebo v klasické venkovské malotřídce.

Složitou odpověď bude nejspíš obsahovat celý tenhle blog - záleží na tom, jak se bude vyvíjet. 

Kdo jsme? 

Rodina žijící na vsi daleko od velkých měst, na starém statku, který postupně prochází rekonstrukcí. Máme tři děti a čtvrté na cestě, což by měl být konečný počet. Naše nejstarší, E., je aktuálně předškolačka, do školy by měla jít v 6 a 3/4 letech. Umí psát (velká písmena), učí se postupně číst, velmi živě se zajímá o všechno kolem sebe. Prostřední R. je o rok a týden mladší než E., přičemž taktéž už píše, počítat umí víc než jen dobře a obecně ji zajímají spíše technické věci.  A protože my oba dospělí máme tendence o vzdělávání dětí přemýšlet, řešíme i otázku - co dál? Klasická škola? Alternativní škola? Domácí vzdělávání? 

Necháváme rozhodnutí částečně i na E. a R. Milují kolektiv, takže do školy se těší. Neví ale zatím, co si pod tím vlastně představit. Snažíme se vysvětlovat, ukazovat, ale nestrašit, neodrazovat. A mezitím vedeme debaty o tom, jak si vlastně vzdělávání našich dětí představujeme my sami. A právě o té cestě za rozhodnutím, zda domácí vzdělávání nebo klasická škola, bude tenhle blog.