Vánoce jsou za námi

Letošní Vánoce se nesly tak napůl v duchu nadělování "užitečných" věcí, hlavně knížek. A s tím, jaké knížky jsem objevila v posledních dvou dnech, nadělování nejspíš ještě neskončilo. A co jsme holkám nadělili nebo nechali nadělit? :) A co jste dětem nadělili Vy?

Inspirace: Ptačí mls

Sociální sítě mají jednu obrovskou výhodu: množství nápadů, které na člověka můžou vypadnout v podstatě odkudkoli. A tak na mě před pár dny "vypadla" inspirace na výrobu ptačího mlsání na FB stránce Hrajeme si jinak. 

Mami, co je to za písmenko?

E. se pustila do čtení. Malá tiskací písmena občas potrápí, takže se občas objeví nějaké, které je potřeba vysvětlit. Ale jeden dva řádky v knížce už většinou přečte - a s každým dnem, kdy chce trénovat čtení, je to lepší a lepší. Nečte každý den - na to je aktivit kolem víc než dost. Ale když už, tak pokud se nezasekne ve stavu "já nevííííím", jde jí to. :)

Když se dítě nudí...

"Mami, co můžu dělat?"

"Mami, jak ti můžu pomoct?"

"Mami, já chci něco dělat!"

Nejspíš tyhle věty znáte. Já je znám až moc dobře - a občas jsou to věty, které mě vytáčejí. Copak si ty děti nemůžou najít nějakou aktivitu samy? Proč jim mám já něco vymýšlet? Hraček mají přece spoustu, povinností také, k dispozici velkou zahradu se spoustou možností pro blbnutí...

Inspirace: Podzim

Barevné listí na stromech, sklizená úroda, vítr, ráno jinovatka, škrabání skel u aut, mrznoucí nosy a ruce... Podzim je tady v plné síle. A tak přišel čas pro tvoření s barevnými listy, s ořechovými skořápkami a dalšími věcmi, typickými pro podzim. Ale o tom až někdy příště - dneska o "úkolech", které naše holky milují.

Matka - cholerik

Jak se slučuje cholerická povaha s domácím vzděláváním? Je to jedna z nejčastějších otázek, které kladu nejen já sama sobě, ale asi i nejčastější otázka, kterou dostávám od ostatních. Většina mých známých a kamarádů si nedovede představit, že zrovna my budeme učit doma. Důvodem těchto otázek je především moje cholerická povaha, navíc ne zrovna dvakrát "maminkovská". A já se nedivím.

Sluneční soustava

Povídaly jsme si po cestě do školky o tom, že je podzim a že se bude ochlazovat, jak se bude blížit zima. Holky se ptaly, proč to tak je - a od toho, jak se Země otáčí a odklání se severní polokoulí dál od Slunce, jsme se dostaly ke sluneční soustavě jako takové. Holkám se líbily názvy jednotlivých planet, chtěly se je naučit, a tak to dopadlo vytištěním jednotlivých planet a Slunce a srovnávání podle toho, jak jdou za sebou.

Králíci

Není nad to, když můžete dětem věci ukázat v přímém přenosu - a nejsou lepší pomůcky než ty skutečné. Takže když mi známá přivezla čtyři králíky, které jsem potřebovala rozporcovat, a holky se ptaly, co dělám a co je tohle nebo tamto, přišlo na řadu vysvětlování.

Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní...

Znáte to... Děti vidí něco v pohádce, vidí, že rodiče něco dělají - a chtějí to zkusit taky. Platí to v kuchyni, na zahradě, stejně jako v dílně. Blíží se zima, a tak přišlo na řadu dřevo, s čímž samozřejmě souvisí i jeho řezání a sekání.

Logico

Znáte Logico Piccolo? My jsme se k němu dostali v podstatě náhodou, známá prodávala rámeček, který měla navíc. Díky tomu jsem objevila neuvěřitelné množství pomůcek, které děti mohou využívat pro zábavné učení se novým věcem.

Paběrkování

Občas mě překvapí, co všechno se vlastně dá zahrnout pod "domácí vzdělávání". Třeba takové paběrkování. Že nevíte, co to je? To se vyrazí na sklizené pole (nebo do sadu) a sbírá se zelenina (nebo ovoce), která tam po zemědělcích zbyla. Tuhle činnost prováděli naši předci už od prvopočátků zemědělství - možná si vzpomenete na to, že v některých knížkách z českého venkova byly děti posílány sbírat na pole klasy, které tam zbyly po sklizni, že sbíraly padavčata v sadech...

Foťák!

Tak naše holky dostaly svůj první vlastní foťák. Usoudili jsme, že ho budou potřebovat - přece jen se hodí na dokumentaci všeho možného, od "školních" projektů přes obrázky po běžný život doma. A půjčovat jim můj velký a těžký foťák se mi moc často nechce - tak padlo rozhodnutí jim pořídit jejich vlastní přístroj. Ideálně vodotěsný a nárazuodolný za rozumnou cenu. Všechny tyhle naše požadavky se nám povedlo zkombinovat a doma přibyl jasně žlutý Nikon. Byla stanovena pravidla pro jeho používání - a pak to začalo...

Matematika - Hejného metoda

R. je (aspoň dle našeho pozorování) hodně nadaná na matiku. Před nějakou dobou jsem narazila na Hejného metodu, která mě zaujala - velmi dobře si vzpomínám na to, jakým utrpením pro mě matika ve škole byla (byť až později, v první nebo druhé třídě ještě ne), takže oceňuji cokoli, co ji pro děti oživí a přiblíží jim ji.

Myšlenkové mapy

Na myšlenkové mapy jsem v minulosti narazila už mockrát, nikdy jsem si ale nebyla jistá, jak se vlastně vytvářejí a jak se s nimi pracuje. Před pár dny jsem ale ve FB skupině o domácím vzdělávání na jednu takovou mapu, vytvořenou přímo dítětem, narazila - a nedalo mi to. Půjčila jsem v knihovně doporučovanou knížku od Tonyho Buzana Myšlenkové mapy pro děti a po přečtení prvních několika stránek jsem si dneska s dětmi sedla - E. se pustila do mapy na téma "co se chci naučit ve škole", posléze změněné na "na co se ve škole těším", R. na téma "kam se chci podívat". 

My dva dospělí a náš přístup k DŠ

Oba pracujeme. Oba pracujeme v drtivé většině z domova. Oba máme práci, která nám umožňuje věnovat se dětem víc, než je v rodinách, kde pracují oba rodiče, běžné. To je naše obrovská výhoda, která nám hodně uvolňuje ruce a přináší řadu možností.

Proč tenhle blog?

Ta jednoduchá odpověď zní: Protože jsme na cestě k rozhodnutí o tom, jestli naše děti (nebo aktuálně nejstarší dcera) budou vzdělávány v domácí škole - nebo v klasické venkovské malotřídce.

Složitou odpověď bude nejspíš obsahovat celý tenhle blog - záleží na tom, jak se bude vyvíjet. 

Kdo jsme? 

Rodina žijící na vsi daleko od velkých měst, na starém statku, který postupně prochází rekonstrukcí. Máme tři děti a čtvrté na cestě, což by měl být konečný počet. Naše nejstarší, E., je aktuálně předškolačka, do školy by měla jít v 6 a 3/4 letech. Umí psát (velká písmena), učí se postupně číst, velmi živě se zajímá o všechno kolem sebe. Prostřední R. je o rok a týden mladší než E., přičemž taktéž už píše, počítat umí víc než jen dobře a obecně ji zajímají spíše technické věci.  A protože my oba dospělí máme tendence o vzdělávání dětí přemýšlet, řešíme i otázku - co dál? Klasická škola? Alternativní škola? Domácí vzdělávání? 

Necháváme rozhodnutí částečně i na E. a R. Milují kolektiv, takže do školy se těší. Neví ale zatím, co si pod tím vlastně představit. Snažíme se vysvětlovat, ukazovat, ale nestrašit, neodrazovat. A mezitím vedeme debaty o tom, jak si vlastně vzdělávání našich dětí představujeme my sami. A právě o té cestě za rozhodnutím, zda domácí vzdělávání nebo klasická škola, bude tenhle blog.