Znáte ty dny, kdy potřebujete oba pracovat, případně jste na děti jen jeden? Tak přesně to se nám stalo minulý týden. Navíc se sešla kombinace obojího, nutnost práce a zároveň muž mimo domov. A tak na E. a její dotazy nezbývalo zdaleka tolik času, kolik je u nás obvyklé. A tak jsme se domluvily, že si bude tvořit sama, já dodělám určitý kus práce a poté podnikneme něco spolu.
Když jsem asi po hodině a půl přišla za E. do pokoje, nestačila jsem zírat. E. s R. nasbíraly den předtím listy, ty jim trochu uschnuly, proto se E. pustila do pozdimního tvoření. A když jsem se zeptala, jak na to přišla, ozvalo se jen "To jsem viděla v knížce!".
A musím říct, že jsem byla na tu naši malou šestiletou princeznu fakt pyšná. Na to, že je schopná se zabavit. Na to, že se nebojí zkusit nápady, které někde objeví. Že je pro ni přirozené se hrabat v knížkách a hledat v nich inspiraci. A jsem ráda, že jí tohle všechno můžeme umožnit. Že se nemusí zabývat něčím, co ji nebaví, jen proto, že je to zrovna ten den na rozvrhu. :)
