Logico

Znáte Logico Piccolo? My jsme se k němu dostali v podstatě náhodou, známá prodávala rámeček, který měla navíc. Díky tomu jsem objevila neuvěřitelné množství pomůcek, které děti mohou využívat pro zábavné učení se novým věcem.

Paběrkování

Občas mě překvapí, co všechno se vlastně dá zahrnout pod "domácí vzdělávání". Třeba takové paběrkování. Že nevíte, co to je? To se vyrazí na sklizené pole (nebo do sadu) a sbírá se zelenina (nebo ovoce), která tam po zemědělcích zbyla. Tuhle činnost prováděli naši předci už od prvopočátků zemědělství - možná si vzpomenete na to, že v některých knížkách z českého venkova byly děti posílány sbírat na pole klasy, které tam zbyly po sklizni, že sbíraly padavčata v sadech...

Foťák!

Tak naše holky dostaly svůj první vlastní foťák. Usoudili jsme, že ho budou potřebovat - přece jen se hodí na dokumentaci všeho možného, od "školních" projektů přes obrázky po běžný život doma. A půjčovat jim můj velký a těžký foťák se mi moc často nechce - tak padlo rozhodnutí jim pořídit jejich vlastní přístroj. Ideálně vodotěsný a nárazuodolný za rozumnou cenu. Všechny tyhle naše požadavky se nám povedlo zkombinovat a doma přibyl jasně žlutý Nikon. Byla stanovena pravidla pro jeho používání - a pak to začalo...

Matematika - Hejného metoda

R. je (aspoň dle našeho pozorování) hodně nadaná na matiku. Před nějakou dobou jsem narazila na Hejného metodu, která mě zaujala - velmi dobře si vzpomínám na to, jakým utrpením pro mě matika ve škole byla (byť až později, v první nebo druhé třídě ještě ne), takže oceňuji cokoli, co ji pro děti oživí a přiblíží jim ji.

Myšlenkové mapy

Na myšlenkové mapy jsem v minulosti narazila už mockrát, nikdy jsem si ale nebyla jistá, jak se vlastně vytvářejí a jak se s nimi pracuje. Před pár dny jsem ale ve FB skupině o domácím vzdělávání na jednu takovou mapu, vytvořenou přímo dítětem, narazila - a nedalo mi to. Půjčila jsem v knihovně doporučovanou knížku od Tonyho Buzana Myšlenkové mapy pro děti a po přečtení prvních několika stránek jsem si dneska s dětmi sedla - E. se pustila do mapy na téma "co se chci naučit ve škole", posléze změněné na "na co se ve škole těším", R. na téma "kam se chci podívat". 

My dva dospělí a náš přístup k DŠ

Oba pracujeme. Oba pracujeme v drtivé většině z domova. Oba máme práci, která nám umožňuje věnovat se dětem víc, než je v rodinách, kde pracují oba rodiče, běžné. To je naše obrovská výhoda, která nám hodně uvolňuje ruce a přináší řadu možností.

Proč tenhle blog?

Ta jednoduchá odpověď zní: Protože jsme na cestě k rozhodnutí o tom, jestli naše děti (nebo aktuálně nejstarší dcera) budou vzdělávány v domácí škole - nebo v klasické venkovské malotřídce.

Složitou odpověď bude nejspíš obsahovat celý tenhle blog - záleží na tom, jak se bude vyvíjet. 

Kdo jsme? 

Rodina žijící na vsi daleko od velkých měst, na starém statku, který postupně prochází rekonstrukcí. Máme tři děti a čtvrté na cestě, což by měl být konečný počet. Naše nejstarší, E., je aktuálně předškolačka, do školy by měla jít v 6 a 3/4 letech. Umí psát (velká písmena), učí se postupně číst, velmi živě se zajímá o všechno kolem sebe. Prostřední R. je o rok a týden mladší než E., přičemž taktéž už píše, počítat umí víc než jen dobře a obecně ji zajímají spíše technické věci.  A protože my oba dospělí máme tendence o vzdělávání dětí přemýšlet, řešíme i otázku - co dál? Klasická škola? Alternativní škola? Domácí vzdělávání? 

Necháváme rozhodnutí částečně i na E. a R. Milují kolektiv, takže do školy se těší. Neví ale zatím, co si pod tím vlastně představit. Snažíme se vysvětlovat, ukazovat, ale nestrašit, neodrazovat. A mezitím vedeme debaty o tom, jak si vlastně vzdělávání našich dětí představujeme my sami. A právě o té cestě za rozhodnutím, zda domácí vzdělávání nebo klasická škola, bude tenhle blog.