"Jo!"
"Tak jo!"
A zmizela.
To, jak jsou holky samostatné, mě asi nepřestane fascinovat. Část dětí v jejich věku (tedy 3 a 3/4, 5 a půl a 6 a půl roku) si není schopná udělat snídani, zcela samostatně si vybrat oblečení a obléct se do něj, obout se a zavázat sobě (a případně i sourozencům) tkaničky, dojít na hřiště na druhém konci vesnice, uklidit terasu, aby mohly jíst tam a ne vevnitř v domě... Častěji tomu tak je ne proto, že by to děti nezvládly, ale proto, že je rodiče nenechají.
Včera odpoledne si R. a Sa samy svlékly postele a daly prát povlečení. Co na tom, že na jiný program, než je ten, který bych tam nastavila já. Zvládly pračku zavřít, nastavit program, nasypat prášek a pračku pustit. Když jsem se pak asi po hodině ptala muže, jestli zapínal pračku (protože jsem věděla, že já jsem ji po pověšení posledního prádla rozhodně neplnila), tak na mě jen koukal, že on v tomhle prsty nemá...
E. dneska ráno nakreslila pro ostatní holky snad 20 listů omalovánek - od kytičky přes šneka, kočku, domeček až po holčičku nebo sněhuláka. Teď vyrábí pohled pro babičku, další aktivita, kterou si sama vymyslela.
Je to prostě tak, že holky jsou z velké části nuceny být samostatné. Nic jiného jim prostě a jednoduše nezbývá. Oba pracujeme (ano, i teď, když máme čtyřměsíční Se), energie není nazbyt, holky jsou narozené hodně blízko u sebe, povinností je nad hlavu - a tak je ta jejich samostatnost a soběstačnost nezbytná. A ony se jí velmi rády ujímají. Přebírají samy za sebe zodpovědnost, učí se, jak se o sebe postarat, pomáhají si navzájem... A my jsme pak velmi mile překvapení, co všechno zvládnou.
A jak to dopadlo s vajíčky?
Po zhruba půlhodině přišly holky domů, Sa rozrazila (to jí jde dobře) dveře do obýváku, položila ke stolu košík, ve kterém byla krabička s deseti vajíčky, ozvalo se "tady jsou ty vajíčka!" a bylo to.
Žádné komentáře:
Okomentovat