Do bytu prezidenta Masaryka

To tak máte zákazníka, který pracuje v Kanceláři prezidenta republiky. A při pracovní schůzce mezi řečí zmíní, že se tam dělají exkurze. A pak už to jede - domluvila jsem exkurzi do prostor KPR pro domškoláky, vyhlásila akci na domškolácké skupině - a tak jsme jeden mrazivý pátek vyrazili do Prahy.

Vyjížděli jsme v sedm ráno - ve vlaku už na nás čekala druhá domškolácká rodina, která se akce zúčastnila s námi. Děti se už ve vlaku vrhly na pracovní listy, které připravila Veronika, takže větší část z nich vyplnily ještě předtím, než jsme vůbec do Prahy dojeli.

Výbava výpravy. :)

Po příjezdu do Prahy jsme zahájili zrychlený přesun na Pražský hrad, protože ve čtvrt na jedenáct byl sraz u Kohlovy kašny na II. nádvoří. Mysleli jsme si, že se do areálu Pražského hradu dostaneme přes zahrady, leč vchod u letohrádku královny Anny je otevřený až od 1.4., tak jsme se prošli k Prašnému mostu.

Fronta u bezpečnostní kontroly byla extra krátká (asi i díky extra mrazu), díky čemuž jsme po vstupu do areálu ještě 3/4 hodiny času. Vytasili jsme karty Hravá Praha a začali hledat odpovědi na jednotlivé otázky - první na řadě byl Pražský hrad jako takový, to nám ale trvalo jen chvilku. Zvážili jsme, co s časem, a nakonec jsme si koupili vstupenky na prohlídkový okruh B. Ten zahrnuje katedrálu, starý královský palác, baziliku a Zlatou uličku.

 

 Kohlova kašna

Nejdřív jsme vyrazili na obhlídku katedrály svatého Víta. Opět přišla na řadu Hravá Praha - hledali jsme kluka s preclíkem, říkali si, co nám připomíná velké okno nad vstupem... Prošli jsme si celou katedrálu a dokonce jsme našli i dveře k pokladu. :)

Hravá Praha

Po prohlídce katedrály následovala krátká zastávka v obchodě se suvenýry a pak už poněkud zmrzlé čekání, až si nás vyzvedne sličná slečna průvodkyně. Sešlo se nás asi třicet, nakonec se nedostavili jen ti předem omluvení - inu, prostory, které jsme měli vidět, nalákaly... :)

V katedrále svatého Víta

V prostorách KPR člověk nemůže fotit, takže fotky odtamtud máme přímo od lidí z KPR. Děti dostaly pracovní listy s otázkami k našim dějinám i přímo k Hradu a prostorám, které jsme navštívili, prošli jsme bezpečnostní kontrolou a pak už vzhůru do druhého patra nového královského paláce.

Hradní byt pro prezidenta Masaryka navrhl architekt Jože (Josip) Plečnik, a to zcela zdarma. My jsme prošli původními reprezentačními prostory, které jsou dnes věnovány prezidentům Masarykovi a Benešovi a také architektu Plečnikovi. Došli jsme až do kinosálu, který za komunismu sloužil cenzorům pro hodnocení filmů. Tam děti odpovídaly na nejrůznější otázky týkající se státních symbolů. Poté jsme mohli vyhlédnout z tajného okna na prezidentský balkon. Marně jsme posléze z druhé strany hledali to správné okno...

V cenzorském kinosále

Podívali jsme se i do erbovní síně, kde ovšem nefungovala elektřina, takže nebyla nasvětlená. :) Prošli jsme přes prezidentskou předsíň kousek od kanceláře stávajícího prezidenta (jak kdosi trefně poznamenal, toho jsme naštěstí neviděli) a zamířili do bývalé Masarykovy knihovny. Ta v jeho dobách měla 106 tisíc svazků - dnes jich má zhruba polovinu a slouží zaměstnancům KPR.

Prezidentská předsíň

Po prohlídce jsme se zúčastnili ještě slavnostního střídání Hradní stráže na I. nádvoří - měli jsme obrovskou výhodu v tom, že jsme díky účasti na exkurzi mohli být přímo na nádvoří, kam už se dneska při střídání nesmí. Bohužel nám k tomu kvůli zimě nehrála hradní hudba, tak snad příště. :)

Slavnostní střídání Hradní stráže

Po střídání stráží jsme zamířili do baziliky svatého Jiří. Ač jsem rodilá Pražačka a vyrostla jsem v Roztokách, tak jsem v bazilice nikdy nebyla. Bohužel bych přece jen potřebovala na prohlídku trochu víc klidu, času a tepla, ale holky i tak vypadaly, že si to celkem dost užívají.

Bazilika svatého Jiří

Poslední "zastávkou" byla Zlatá ulička - mnoho jsme tam toho nenastáli, spíš jsme se snažili projít všechny domečky a prohlédnout si jednotlivé ukázky toho, jak se ve Zlaté uličce v minulosti žilo.

Nejmenší domeček ve Zlaté uličce

Šenk neboli hostinec

Ve Zlaté uličce nás také pomalu, ale jistě dostihla zima. A taky hlad. Takže jsme se vydali do McD u Karlova mostu, abychom se zbavili dětského "my máme hlad!", a kde na nás čekala další část výpravy. :)

Po "vydatném" obědě (hranolky s kečupem jsou dětský evergreen) jsme opět vytasili pražské karty, našli odpovědi na otázky ohledně Malostranských mosteckých věží a Karlova Mostu, který jsme přešli. Pohladili jsme si pejska u svatého Jana Nepomuckého, holky mě uprosily, aby mohly naházet mince do Vltavy, aby se do Prahy zase vrátily (jako bychom tam nejezdili pravidelně)...

No dobře. Ta není teď ze zimy, ale z loňského září.
Přiznám se, že na Karlově mostě jsem tentokrát už měla foťák schovaný, taková mi byla zima... :)

A pak už hurá na Staroměstskou na metro - to totiž měli holky slíbené, protože se na cestu metrem těšily. Tak jsem jim slíbila, že tedy metrem pojedeme, i kdyby to měla být jen jedna stanice. Nakonec to byly stanice tři, a to i s přestupem. Návrat zpátky na Vysočinu pak byl kvůli celkové únavě výpravy náročnější než cesta do Prahy, ale snad jsme to zvládli všichni se ctí. A těšíme se na další návštěvu v našem hlavním městě.