Jarní lesní šipkovaná

Jednou z nejoblíbenějších venkovních her našich holek je šipkovaná. Určitě jste ji jako děti hráli taky, třeba ve skautském nebo jiném kroužku - vymyslí se trasa, nakreslí nebo poskládají se šipky, po cestě se přidá pár úkolů a je to. Tak jsem si v sobotu asi poprvé vyzkoušela, že připravit takovou trasu není zas tak jednoduché. :)

Celá trasa měřila skoro pět kilometrů - taková tradiční okružní trasa tady kolem vesnice. Velká část vedla po polních cestách nebo po loukách, jen menší část lesem, což se v počasí, které bylo (kolem 25 stupňů na sluníčku - a to byl začátek dubna), ukázalo jako chyba. Nakonec jsme to ale všichni zvládli. Při přípravě a pak po cestě s dětmi jsem těch kilometrů nachodila skoro devět, ale to není nic, co by mi uškodilo. :)

Úkolů bylo šest plus finální hledání pokladu:
1) Pojmenujte stromy kolem.
2) Vyzvednutí sádry pro odlévání stop.
3) Vybarvěte skřítky barvami, které najdete v přírodě.
4) Zaposlouchejte se do zvuků kolem.
5) Natrhejte si tři kytky k vylisování.
6) Odlijte stopy zvířat.  

K vybarvování skřítků mě inspirovala iniciativa Jděte ven - pokud ji neznáte, doporučuji se seznámit. :) V jednom z posledních mailů byl totiž "zelený" sešit, kde mimo jiné bylo vybarvování lesních skřítků zelenými barvami z přírody. Já ty naše skřítky netiskla, ale nakreslila, protože tiskárna nám už nějaký ten pátek nefunguje... A jak vybarvování dopadlo, to můžete vidět níže.

Lisování kytek je u nás v poslední době hodně oblíbené, i díky tomu se holky poměrně rychle učí o nových druzích. Takže tenhle úkol byl jasný, šlo jen o nalezení prostoru, kde tři kytky nebudou chybět. To se mi povedlo. :)

Zvuky ptáků jsou taky na špičce poznávání - R si každý týden vyžádá poslouchání dalšího ptáka, díky čemuž už zná poměrně pestrou škálu našeho zahradního ptactva. A tak když holky ztichly, slyšely nejen vrabce a sýkorku, ale taky káně, přelétávající kachny, šumění větru ve větvích - a mimo jiné i hlavní a velmi frekventovanou silnici, která prochází asi dva kilometry vzdušnou čarou od místa, kde jsme stáli. 

Největší výzvou bylo najít místo, kde budeme moct odlít stopy zvířat. Už skoro dva týdny nepršelo, bahna nikde moc nebylo, ale i to se mi nakonec povedlo najít, a to včetně krásných stop srnčí zvěře a jednoho psa. Jen to odlévání se moc nepovedlo, sádru jsme udělali moc řídkou. Holky mají proto slíbenou další odlévací výpravu. 

Holky byly ze šipkované (a následné zastávky na oběd v motorestu u nás na křižovatce ;)) hodně nadšené, takže to rozhodně nebyla poslední taková výprava. A ukazuje se, že i nejmladší, které je rok a čtvrt, už je velmi zdatný chodec. :)