"A kolik to všechno stojí?"

Otázka, jak zvládáme domškolu finančně, se většinou poté, co zmíním, že oba pracujeme z domova (tím pádem nepřicházíme o jeden plat, což je situace řady domškoláckých rodin), překlopí do otázky "aha - a kolik vás to teda stojí?". Když jsem nad touhle otázkou přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že by nás vlastně domácí vzdělávání mohlo stát výrazně méně, než kdyby naše děti chodily do školy, i když jsem si myslela opak. Proč?

Věci, které máme asi všichni běžně doma

Ty nepočítám mezi ty věci, které musíme zvlášť pořizovat. Patří sem pastelky, papíry (ať už obyčejné nebo barevné), tužky, propisky, lepidla, nůžky, pravítka, štětce, voskovky, gumy, izolepu, prostě všechny potřeby, které děti běžně využívají nejen ve škole, ale i doma. Některé věci ale pořizujeme ve výrazně větším množství - třeba právě obyčejné nebo barevné papíry.

Věci, které bychom pořizovali, i kdyby byly děti ve škole

Kamarád házel na FB fotku toho, co všechno má mít jeho syn do školy: kufřík, pracovní oblečení, hadřík na štětce, nůžky, tempery, paleta, vodovky, kulaté štětce, tuš, tři různá lepidla, voskovky, lihové fixky, suché pastely, guma, izolepa, barevné papíry, houbičky, mazací tabulka, pero, tužky, ořezávátko, trojúhelník s ryskou, pastelky... A to jsem ještě nevyjmenovala úplný seznam.

Uáááá! Vážně tohle všechno? No potěš... Polovinu z toho využíváme běžně i doma, tím pádem bychom to všechno museli pořizovat dvakrát. Ano, to je pro nás velký bonus - skutečnost, že věci dvakrát pořizovat nemusíme. Mezi takové věci patří třeba i bačkory na přezutí do školy, věci na tělocvik, pracovní oblečení - to všechno holky mají doma.

Učebnice a pracovní sešity - ty děti dostávají v první třídě zdarma, od druhé třídy je možné si učebnice ve většině škol půjčit, pracovní sešity ale tak jako tak musí rodiče pořídit. Jenže řada rodičů raději koupí i učebnice, protože ne vždycky jsou ty školní ve slušném stavu. Pamatuju si, jak jsme dostávali ve škole za mých mladých let učebnice po předchozím ročníku... No, někdy byly v pořádku, ale leckdy byly různým způsobem poničené. 

Věci, které vůbec nemusíme pořizovat/řešit

Obaly. OBALY na sešity a učebnice. Píšu tenhle příspěvek na začátku září a na FB se neustále objevují stížnosti rodičů na to, proč nemůžou vydavatelství vydávat učebnice a pracovní sešity v jednom formátu. :) Směju se tomu, ale je mi jasné, že kdybych ty obaly musela shánět nebo vyrábět, tak bych se nesmála. 

A pak věci, které bychom museli pořizovat dvakrát - část už jsem zmínila, jedná se o takové to běžné vybavení na výtvarku, tělocvik, pracovní činnosti, případně prostě věci denního užití, jako jsou bačkory, lahve na pití, obaly na svačiny...

No a nesmím zapomenout na SRPŠ, družinu, dopravu do školy (jsme ve vsi, kde škola není), platby za školní výlety a další akce, které by děti se školou podnikaly. Tyhle výdaje ale spolehlivě vyváží to všechno, co s dětmi podnikáme. 

Věci, které pořizujeme/platíme

Díky tomu, že jsou holky v DV, mají mnohem víc prostoru na svoje koníčky a tím zájmové kroužky. Takže jich mají hodně. Ano, na běžné české poměry opravdu hodně - E. osm, R. šest (možná sedm), Sa čtyři. Což už je velmi solidní nálož, kolem 12 tisíc (za všechny tři děti dohromady) za pololetí. Část kroužků bychom určitě platili, i kdyby byly holky ve škole, ale rozhodně ne tolik.

Výlety a různé domškolácké akce. Vzhledem k našemu umístění uprostřed republiky jezdíme na akce do Prahy nebo do Brna, takže hodně peněz padne na cestování. Jedna cesta autem do Brna/Prahy a zpět vyjde zhruba na pětistovku, jezdíme jednou do měsíce, takže za pololetí to vyjde zhruba na 3 tisíce Kč. Vstupy do muzeí, platby za výukové programy apod. vyjdou na cca tisícovku za pololetí (počítám do toho i nějaké upomínkové předměty, pohledy atd.).

Víc pracovních sešitů a listů, než je potřeba ve škole. Nejde ani tak o sešity z řady nějakých učebnic jako spíš o materiály z různých přírodovědných řad, doplňkové materiály a tak dále. Například v Lipce nebo v Chaloupkách mají zajímavé omalovánky, skrze které se holky hlouběji seznamují s přírodou. Tiskneme také poměrně hodně různých výukových materiálů, o které si holky řeknou, aby s nimi mohly dál pracovat. Zde se ale vejdeme do tisícikoruny za pololetí, i když většinu materiálů musím tisknout nebo kupovat třikrát. :)

A kolik nás to tedy všechno stojí?

Když jsem začínala psát tenhle článek, myslela jsem si, že to zvládnu poměrně přesně vyčíslit. U některých položek (kroužky, akce) je to jednoduché, jinde to tak jednoduché není. Nakonec jsem došla k tomu, že přesné vyčíslení možné není. Přehled výše dává alespoň hrubou představu, že domácí vzdělávání může, ale nemusí být dražší než škola. Pojďme si to zrekapitulovat:

• výdaje navíc za pomůcky, které nemáme běžně doma: cca 500 Kč za pololetí pro všechny tři děti
• výdaje za pracovní listy a sešity: cca 1000 Kč za pololetí pro všechny tři děti
• výdaje za výlety a akce: cca 4000 Kč za pololetí
• výdaje za kroužky: cca 12 000 Kč za pololetí

Celkem to tedy u nás dělá zhruba 18 tisíc Kč za pololetí, a to za všechny tři děti (z nichž tedy jedno je teprve předškolák, ale i ti mají už od letoška povinnou školní docházku).

Jednoznačně největší část výdajů dělají kroužky a různé akce s dětmi, což jsou výdaje, které je možné omezit. Třeba výukový program je možné udělat i doma, z domácích zdrojů, řada rodin nebude muset jezdit přes půl republiky. Takhle mají holky čas od času program ve vedlejší vsi, kde sídlí jedno z chaloupeckých center. Děti taky nemusí chodit (a většinou nechodí) na tolik kroužků jako ty naše (a že tenhle výdaj je opravdu hodně velký).

DV tedy může být finančně náročnější než škola - ale není to vůbec pravidlem. Domnívám se, že většina rodin bude mít výrazně nižší výdaje, než jaké máme my. A právě tahle pestrost se mi na DV líbí - že si v něm každý najde to svoje. :)