Chaloupecké programy jsou naším oblíbeným cílem - a protože letos máme jako projekt les, vydali jsme se tentokrát na Krátkou, respektive na program připravený kráteckými Chaloupkami, výpravu Za posledním vlkem na Vysočině.
Sehnat dost lidí na takový program, daleko od velkých měst, bývá celkem problém, ale nakonec se sešlo 14 dětí (a šest dospělých a jedno minimimino) a program jsme zvládli. :) Sraz byl v 9:45 a my, ač to máme skoro nejblíž, jsme přijeli o pár minut později - ranní mlha a bojácnější řidiči udělali svoje, na desátou, kdy program začínal, jsme tam ale byli všichni. Naštěstí se nám v mezičase výrazně zlepšilo počasí, od Žďáru se mlha "rozpustila" a když jsme dojeli do Koníkova, už bylo krásně.
Vyrazili jsme z rozcestí na Koníkově do okolních lesů - nejdřív k mraveništi, kde jsme mravencům dali kus ze svých svačin, abychom zjistili, co jim bude nejvíc chutnat. To byla zásadní chyba, protože se děti vrhly na svačiny. :)
Pak jsme si zahráli na evoluci skrze kámen-nůžky-papír, osahávali různé předměty, které se týkají zvířat a jejich života, a hledali jsme pobytové stopy. A že jsme jich našli! Ožrané šišky, rozbité skořápky vajíček, okousané houby, peříčka, bobky, výkaly nebo i kůstky, zřejmě z pěnkavy. Byla toho prostě spousta, jak se dalo v podzimním lese čekat. Děti si poté zapátraly i po zvířatech jako takových (i když jen na kartičkách) a následně došlo na krmení divé zvěře (tedy svačinovou pauzu).
Pobytové stopy
Po svačině jsme vyrazili dál, k památníku zastřelení posledního vlka na Vysočině. Ještě jsme po cestě zjistili, jak si srnče najde správnou maminku (ano, po čuchu ;)), a pak tradá k pomníku. U pomníku se děti dozvěděly něco o vlcích, o tom, kolik vlastně onen vlk vážil a jak byl velký. Na dalším "stanovišti" pak zjišťovali, proč se naši předci vlků báli a jak to bylo s vlky a ovčími stády.
Odtamtud jsme pak vyrazili k památníku Karafiátových Broučků - Jan Karafiát totiž působil v nedalekém Jimramově a jeho památka se v kraji stále uchovává. Na památníku je tak informace o tom, ve kterých letech žil který Brouček (a také tabulka s vysvětlením výpočtu :)). Poslechli jsme si úryvek z knížky - ten o žluně - a děti si pak na žluny zahrály. Po cestě dál si zkusily broučí pohled na svět - že být brouk není vůbec jednoduché.
Následovalo poslední stanoviště, kde jsme lovili brouky, pabouky a další hmyzáky, abychom si je mohli pořádně prohlédnout. A našli jsme jich spoustu, jen se strašně blbě fotili. :) Vrátili jsme se pak k mraveništi na začátku trasy, abychom zjistili, co z našich svačin mravencům chutnalo nejvíce. Řeknu vám to rovnou - nic. :)
Musím říct, že tenhle program jsme si hodně užili. Vyšlo nám skvěle počasí (aby ne, když jsme ho měli objednané), děti se vyřádily společně, takže jsme si mohly i my matky trochu pokecat. :) A rádi zase naplánujeme nějaký ten program na Krátké - už máme předdomluvený program Zimní přírodou, jen musíme najít vhodný společný termín.
Žádné komentáře:
Okomentovat