Když se dítě nudí...

"Mami, co můžu dělat?"

"Mami, jak ti můžu pomoct?"

"Mami, já chci něco dělat!"

Nejspíš tyhle věty znáte. Já je znám až moc dobře - a občas jsou to věty, které mě vytáčejí. Copak si ty děti nemůžou najít nějakou aktivitu samy? Proč jim mám já něco vymýšlet? Hraček mají přece spoustu, povinností také, k dispozici velkou zahradu se spoustou možností pro blbnutí...

Dřív jsem měla tendence něco vymýšlet a řešit. Občas to dělám i teď - připravím seznam věcí, které je potřeba udělat, a holky si pak vyberou, kterou z uvedených "aktivit" si vezmou na starost. Jsou tam věci jako vyklízení myčky, prádlo (praní i úklid), zametení u kamen, úklid kostek nebo papírů, posbírání ořechů, naskládání dřeva, prostě domácí všehochuť podle toho, co je zrovna potřeba udělat. Někdy se s nimi pustím do tvoření, ale to se mi musí chtít, protože jinak je to jen stres pro všechny zúčastněné.

Nejvíc se mi ale osvědčilo nechat holky prostě být. Když se mi nechce nic vymýšlet, když potřebuju pracovat, když potřebuju odpočívat, když cokoli, tak jim říct, že si mají najít zábavu samy. Většinou se to neobejde bez dalších dotazů, stačí ale vydržet a pak se člověk nestačí divit. 

Třeba teď dopoledne - R. a S. si zalezly do pokojíku a něco tam kutí, E. vystřelila na zahradu a sama od sebe se pustila do sbírání ořechů. Přišla si jen pro krabici, do které může ořechy dávat, a pak zase zmizela. Koukám na ni z okna - aktuálně sedí pod ořechem a "čte" si, co se píše na krabici, kterou na ořechy dostala... Jindy začnou vyrábět "truhlíky" na ozdobení oken (vezmou jakoukoli vhodnou nádobu, naplní zčásti pískem, pak do něj zapíchají dostupné ozdoby - listy, šípky, ořechy, šišky...) nebo něco podobného.

Když se (naše) děti nudí, zpravidla jsou schopné se samy zaměstnat. Vymyslet si nějakou, často užitečnou, aktivitu, která je zabaví. Někdy si začnou kreslit, jindy uklízet, stavět z kostek, prohlížet knížku, která je zaujme. Samozřejmě, že občas provedou něco, co by dělat neměly (písek rozvezený všude možně je toho klasickou ukázkou, rozstříhané švihadlo taktéž). Ale to už je daň za samostatné a samozabavovací děti. 

A přiznám se, že mě potěšilo, když jsem se nedávno dočetla, že příliš mnoho organizovaného času dětem vlastně škodí... :) Tak trochu to ospravedlňuje mou lenost. ;)