R. je (aspoň dle našeho pozorování) hodně nadaná na matiku. Před nějakou dobou jsem narazila na Hejného metodu, která mě zaujala - velmi dobře si vzpomínám na to, jakým utrpením pro mě matika ve škole byla (byť až později, v první nebo druhé třídě ještě ne), takže oceňuji cokoli, co ji pro děti oživí a přiblíží jim ji.
Pokud nevíte, co je Hejného metoda, doporučuji seznámit se s ní v elektronickém kurzu, který je k dispozici na stránkách H-mat.cz. Nakladatelství Fraus vydalo pracovní sešity a pracovní karty, které dostaly k dispozici i E. a R. A jak to vypadá?
Samozřejmě by mi neprošlo, kdyby karty dostala jen jedna z nich, navíc 95 karet stojí 159 korun a oboustranné kopírování by vyšlo dráž. První karty jsem tedy musela rozkopírovat, protože jsem nejdřív objednala jen jednu sadu, ale velmi brzy jsem zjistila, že je jednodušší koupit sady dvě a neřešit to. :)
Zatím jsou v provozu právě jen karty - holky je dostávají "za odměnu", když mají potřebu dělat nějaké "úkoly", jak tomu samy říkají. Vzájemně si radí a pomáhají, ozývají se různé výkřiky (čísla, tvary, barvy), případně se poperou o pastelku, kterou zrovna chce použít jedna i druhá (který rodič by tohle neznal). Do toho se jim motá nejmladší, která chce taky počítat...
A v mezičase zjišťujeme, co všechno už vlastně holky umí. Že R. nedělá problém sčítání do dvaceti, odečítání do deseti, že to má hodně podobně jako já - prostě koukne a vidí výsledek. Daří se mi to u čísel do cca tisícovky, přičemž nemám na tuhle dovednost nijak trénovaný mozek (a přišla jsem na to, že to není nikterak obvyklá dovednost, až dlouho po střední škole, přičemž ale systém "klasického" vzdělávání tuhle moji schopnost spíš potlačil, než rozvinul).
Samozřejmě by mi neprošlo, kdyby karty dostala jen jedna z nich, navíc 95 karet stojí 159 korun a oboustranné kopírování by vyšlo dráž. První karty jsem tedy musela rozkopírovat, protože jsem nejdřív objednala jen jednu sadu, ale velmi brzy jsem zjistila, že je jednodušší koupit sady dvě a neřešit to. :)
Zatím jsou v provozu právě jen karty - holky je dostávají "za odměnu", když mají potřebu dělat nějaké "úkoly", jak tomu samy říkají. Vzájemně si radí a pomáhají, ozývají se různé výkřiky (čísla, tvary, barvy), případně se poperou o pastelku, kterou zrovna chce použít jedna i druhá (který rodič by tohle neznal). Do toho se jim motá nejmladší, která chce taky počítat...
A v mezičase zjišťujeme, co všechno už vlastně holky umí. Že R. nedělá problém sčítání do dvaceti, odečítání do deseti, že to má hodně podobně jako já - prostě koukne a vidí výsledek. Daří se mi to u čísel do cca tisícovky, přičemž nemám na tuhle dovednost nijak trénovaný mozek (a přišla jsem na to, že to není nikterak obvyklá dovednost, až dlouho po střední škole, přičemž ale systém "klasického" vzdělávání tuhle moji schopnost spíš potlačil, než rozvinul).
Dokumentace je potřeba - aneb zacházení s foťákem se jim bude velmi hodit...
Žádné komentáře:
Okomentovat