Na myšlenkové mapy jsem v minulosti narazila už mockrát, nikdy jsem si ale nebyla jistá, jak se vlastně vytvářejí a jak se s nimi pracuje. Před pár dny jsem ale ve FB skupině o domácím vzdělávání na jednu takovou mapu, vytvořenou přímo dítětem, narazila - a nedalo mi to. Půjčila jsem v knihovně doporučovanou knížku od Tonyho Buzana Myšlenkové mapy pro děti a po přečtení prvních několika stránek jsem si dneska s dětmi sedla - E. se pustila do mapy na téma "co se chci naučit ve škole", posléze změněné na "na co se ve škole těším", R. na téma "kam se chci podívat".
U E. je hodně vidět "naočkování" ze strany školky. Od září patří mezi předškoláky a byť je v malé jednotřídní školce, kde nejsou děti nijak rozdělené, už ví, co všechno se ve škole ze začátku učí. Takže na mapě skončilo jako první psaní, kreslení a počítání. Teprve po změně zadání se tam objevilo sázení stromů a kytek - a následně, vlivem únavy a blížícího se oběda, taky přestávky a jídelna.
R. si neodpustila Afriku, na kterou se neskutečně těší (na obrázku tažný pták, žirafa a velbloud, "správně" by měli patřit kolem jako další větvičky mapy), pak ledního medvěda a nakonec tuleně (na fotce není tahle část mapy vidět).
A já? Já jsem se pustila do mapy na téma "1. třída v domácí škole", abych si ujasnila, co vlastně čekám, že děti budou případně dělat, co se budou "učit". Teprve na konci (no dobře, předtím, než jsem přidala knížky, to je z mapy patrné) jsem doplnila standardní předměty v první třídě, prošla jsem si učební plány těch, u kterých jsem neznala náplň (prvouka a pracovní činnost). Byla jsem dost překvapená tím, jak moc se to shoduje s mou představou, co by vlastně děti měly umět.
Myšlenkové mapy můžu po téhle zkušenosti doporučit k vyzkoušení - já si ujasnila, co vlastně od DŠ čekám, s E. jsme se pobavily o tom, co od školy čeká ona, co od ní čekat může a nemůže... Jsme zase o krůček dál? Jinde?
Žádné komentáře:
Okomentovat