Občas mě překvapí, co všechno se vlastně dá zahrnout pod "domácí vzdělávání". Třeba takové paběrkování. Že nevíte, co to je? To se vyrazí na sklizené pole (nebo do sadu) a sbírá se zelenina (nebo ovoce), která tam po zemědělcích zbyla. Tuhle činnost prováděli naši předci už od prvopočátků zemědělství - možná si vzpomenete na to, že v některých knížkách z českého venkova byly děti posílány sbírat na pole klasy, které tam zbyly po sklizni, že sbíraly padavčata v sadech...
My měli letos přímo za zahradou družstevní pole s bramborami. A tak jsem se otázala v družstvu, zda můžeme na ono pole vyrazit paběrkovat, souhlas jsem dostala (prý je to přece naprosto normální), a tak jsem se o víkendu s celou smečkou vydala na pole. Holky byly neuvěřitelně nadšené, protože měly možnost si posbírat vlastní jídlo. Moc jsem nevěřila tomu, že u toho dlouho vydrží, proto jsme se domluvily, že nasbíráme aspoň tolik brambor, abychom z nich mohly udělat kaši k večeři.
Překvapily mě - v sobotu jsme nakonec nesly domů pět kilo brambor (a v neděli další tři kila) a při sbírání jsme si povídaly o tom, jak brambory rostou, jak se sklízí, proč jich na poli tolik zůstává, co se stane s těmi, které neposbíráme a zemědělci je zaorají... Otázek byla spousta, odpovědí taktéž. Holky se ptaly, jak se brambory sbíraly dřív, když ještě nebyly traktory, doma na počítači jsme si ukázaly, jak vypadá lilek brambor, když roste a kvete - a taky jsme se domluvily, že zkusíme příští rok vypěstovat brambory vlastní. Tak jsem zvědavá, jak se nám to povede.
Teď ještě najít tu správnou omalovánku a je to... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat